Šťěstí ale nepřichází a prohrávám i těch 5 půjčených grošů.

"Co uděláme s tvým dluhem, no vypadá to, že bys nám třeba mohl příští tři dny nosit bagáž a leštit boty," rozesmál se ten nejvyšší z nich.

"Nic takového ode mne nečekejte," praštil jsem pěstí o stůl a otočil se k nim zády s myšlenkou na rychlý odchod.

Prudká bolest v zádech mě však nenadále podlomila kolena.

"Hej co je to tady," zaslechl jsem hlas hostinského, "okamžitě se odtud kliďte !"

Bolest byla stále větší, tiskla mě k chladné zemi, snažil jsem se ještě chvíli poslouchat hlasy nade mnou, ale měl jsem pocit, že se stále jakoby vzdalují. Těžko se mi dýchalo, v puse jsem ucítil pachuť krve, byl jsem unavený...


Bohužel, tady tvůj příběh končí...