Vítej cizinče...

Teplý a suchý vzduch mě doprovodil starou cestou až do Jesenice. V torně jsem sice ještě měl kus sušeného masa a v měchu možná krapet vody, ale když jsem zahlédl místní vyhlášenou krčmu U slepého oka, neváhal jsem ani chvilečku.

Poté co jsem otevřel dveře, omráčila můj nos libá vůně pečeného kuřátka. Aby taky ne... jeden z hostů právě odtrhával propečené křidélko na svém talíři a ani neregistroval můj příchod.
Usadil jsem se tiše naproti u stolu a zatímco jsem jeho pokrm hltal očima, ozvalo se nade mnou: "Tak co si dáme, cizinče ?"
"Dal bych si kuřecí hnátek a trochu toho místního vyhlášeného piva," odpověděl jsem pevným hlasem.
"Jak si host přeje," zamumlal hostinský a ztratil se někde v přítmí za výčepem.
Po chvíli se opět objevil a začal čepovat mé pivo, které mi obratem přinesl.
"A s placením nebude problém ?" přeměřil si mě přísným okem.
"Ani v nejmenším," odvětil jsem mu a zacinkal groši ve svém malém měšci.
"V tom případě jezte a pijte co hrdlo ráčí..."

Na první pohled to byla malá a neútulná krčma, dalo by se řící i dosti špinavá, ale i přesto se mi tu začínalo líbit. Objednal jsem si druhé pivo a v tom už před mnou stál talíř s pečení a čerstvý chléb samozřejmě k tomu. O takovém jídle už se mi dlouho nesnilo.

"Vítáme vespolek," rozeznělo se krčmou, zatímco jsem ohlodával kost.
Na pozdrav jsem pokynul hlavou, ale víc nic, ani jsem si vlastně moc nevšiml, kdože to přišel.

Mno výborný pokrm to jest, pomyslel jsem si, když v tom mě vyrušil jakýsi hlas za mnou.
"Nedáš si s námi partičku karet ?"
Otočil jsem se a povšiml si tří nových hostů. Ten nejvyšší z nich na mě zamával balíčkem karet.


Nyní je na tobě co odpovíš, takto budeš moci utvářet svůj příběh.


"Ne, děkuji," odvětil jsem a otočil se ke svému stolu.

"Ale proč by ne, trocha rozptýlení neuškodí."