"Zdravím tě, příteli, je to již hlouhá doba co jsme se neviděli. Jakou jsi měl cestu ? Doufám, že jsi se nezastavil v krčmě u Slepého oka, mají tam prý nyní nějaké vyhlášené speciality... budu muset toho místního šejdíře proklepnout z čeho mi to tam zase vaří... prý hrozně levné ale skvělé pokrmy...čert, aby ho vzal... určitě v tom bude zase nějaká kulišárna, jak ho znám..." uvítal mě vévoda Jan.

"Ne, dnes ne, měl jsem naspěch. Akorát na trzích jsem se zastavil a koupil tuhle speciální věcičku..." ukazuji vévodovi podivnou malou tyčku na provázku.

"Co to je ?"

"Ale taková zajímavá věc, dívej se..."
Po tyčce jsem přejel druhou stranou nože. Obrovské jiskry se kutálely po zemi...

"Sakra, co je tohle za čertovinu zase !" zhrozil se vévoda, "¨chceš mi to tu podpálit ? Dej to pryč. Pamatuji, že s takovýhlema věcičkama tu kdysi lid udivoval Rusudan, ale že i ty..."

"Mně to přijde jako převratný vynález, nemyslíš...zkoušel jsem pomocí té jiskry zapálit kus starého papíru a mohu říct, že se mi to povedlo bez větší námahy..." hájím svůj nákup.

"Ale kdež... Nicméně rád tě tu vidím. Vezmi místo a povídej, jak se daří lidu ve tvé zemi ?"

"Myslím, že vcelku dobře. Víno máš opět skvělé..." usmívám se šibalsky na vévodu.

"Tak si dolij, mám ho dost, plné sklepy !"

Ani nevím do kolika jsme popíjeli výborný červený mok. Ale asi jsem na chvíli usnul na židli. Byla tma jen oknem do místnosti svítil drzý měsíc. Ještě si dám jednu skleničku a půjdu si lehnout, vévoda už nejspíše spí, jak ho znám. A sakra všechno jsme vypili, džbán je prázdný...


Zajdu si do sklepa a natočím do džbánku ještě trochu vína, ať se mi lépe usíná.

Už mám dost jdu spát. Ráno se optám vévody, ať mi sklepy ukáže sám.