"Jak hrát nechci ? Dlužíš nám 7 grošů ! Hrát prostě musíš ! A to o celých 5 grošů !" začal jeden z nich křičet.
Druzí dva se smáli, ovšem jeden si pohrával se svojí nemalou dýkou.

"Tak pozor pánové ! Nechci tu žádné rvačky ! Sbalte si ty svoje karty a už ať vás tu nevidím," rozburácelo se krčmou, hostinský s pěti místními hromotluky obestoupili náš stůl.

"Ale no tak no tak, nic se neděje, jen tady kamarádovi vysvětlujeme jak splatit svůj dluh."

"Jaký dluh máš na mysli ? Myslíš to, že jste ho nepoctivě obrali ?"

"Jak se opavažuješ něco takového vyřknout ???" vyskočil ze židle jeden z karbaníků a v pravé ruce dřímal svoji dýku namířenou přímo na hostinského.

To už byl ale zasežen jedním z místních kumpánů obrovskou paží přímo do zátylku. Jeho tělo sebou bezvládně praštilo o stůl a pak se sesulo k zemi.

"Ještě někdo má nějaké námitky !" zakřičel hromotluk.

"Ne," ozvalo se a zbylí dva karbaníci sebrali kamaráda ze země a pomalu se s ním blížili ke dveřím.

"A příště ať už vás tu nevidím," zakřičel ještě hostinský.


Celé tohle představení si sledoval jak opařený.
"Děkuji za pomoc," vydechl jsi ještě pln rozrušení.

"To je v pořádku, už bylo na čase je vyprovodit, už se tu zdržovali týden a dělali mému hostinci špatnou pověst. A mimochodem mám nahoře ještě dva volné pokoje, jeden z nich může být na dnešní noc váš," nabídl mi hostinský.

"Ne, díky, mám už jiné plány."

"No, to nezní špatně, stejně nevím co bych teď večer ještě hledal, beru to.""