"Ne, díky, mám už jiné plány."

"Jak chcete, přemlouvat vás nebudu, ale kdybyste si to rozmyslel, ... otevřeno máme do půlnoci," připomenul mi hostinský a odkráčel obsluhovat hosty.


Vyšel jsem ven a přemýšlel, co s načatým večerem a kde dnes složím svoje kosti. Trochu asi projdu okolí a uvidím, jestli se něco najde.

Začalo se stmívat. Minul jsem místní pekařství a kostel a zamířil směrem k Račímu hradu, doufal jsem, že se tam dostanu dřív, než les pohltí tma.

Cesta kolem rybníků ale vůbec neutíkala, když jsem dorazil k lesu nebylo už vidět na krok. Šel jsem tudy naposledy před patnácti lety, doufám, že se tu moc nezměnilo. Z lesa se ozývaly jako vždy velice podivné zvuky, ale na to jsem byl zvyklý.

V jednu chvíli jsem měl pocit jakoby mě někdo sledoval... zastavil jsem se a poslouchal, nic podezřelého jsem ale neslyšel. Udělal jsem pár rychlých kroků a pak se znovu zastavil a prudce otočil. Náhle jsem uviděl několik stínů, jak se mihlo nedaleko za mnou.

"Kdo je tam ?" zakřičel jsem do tmy a pevně stisknul dýku v pravé ruce.

Nic se neozvalo.

Dal jsem se na rychlý úprk...

Potichu jsem ustupoval do tmy k nejbližšímu stromu...